Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Rozhovory o dabingu

Otázky mohli položit čtenáři profilu Pro podporu všech dabérů v ČR, který se snaží podpořit udržení kvalitního českého dabingu (viz text dole), kterému hrozí v posledních letech zánik (dejte jim svůj lajk ještě dnes!).

Otázky které vám tu předkládáme mají nějakou spojitost s Disney světem a proto je dobré na ně znát odpovědi...

 

Eva Spoustová (Minnie Mouse, Gedžitka a další) - damu.cz

cimg0029-op-jpg-500.jpg

Eva Spoustová ve Studiu Virtual při režírování dabingu k "Hodně štěstí, Charlie"


1. A já vám musím dát velký obdiv za naprosto úžasně odvedenou práci na seriálu Hodně štěstí, Charlie. Podle mne je to jeden z vůbec nejlépe nadabovaných seriálů, co jsem kdy viděl. Strašně mě mrzelo, že jste nemohla práci na seriálu dotáhnout do konce.
Rád bych věděl, jaký dojem udělal seriál na vás při režii dabingu nebo jestli máte nějaké zajímavé vzpomínky z natáčení. Doufám, že se vám dostane do rukou brzy seriál podobného rázu, byla by to úžasná podívaná. ;)) Děkuji


To jste moc hodný, díky. My už ani nevěříme, že si diváci všimnou, jaký je rozdíl mezi upraveným dabingem, rozčleněným při natáčení na jednotlivé repliky, které si dabér nejdřív poslechne v originále, a pak teprve točí - a dabingem, který se jede bez ohledu na úpravu rovnou na červenou a při kterém se dabér jen snaží „nějak plavat čubu“. Tak to je další dobrá zpráva o tom, že diváci jsou na kvalitu ještě citliví. Hurá! Sláva vám! 

Při úpravě dialogů nahlédnete originálním hercům „do kuchyně“, pokud jde o techniku jejich řemesla – každou repliku vidíte tolikrát, dokud neobjevíte optimální slova, která plně vystihnou tělové napětí, gesta, mimiku původních herců…A herecká technika, jakou užívají „sitkomoví“ herci (včetně hrajících dětí!) v tomto seriálu je obdivuhodná. Učím na DAMU, takže „zkoumat“ herecké řemeslo je pro mě zábava i práce v jednom. - Když najdete vhodnou konstrukci textu, což je základní podmínka dobrého dabingu, je další osud práce závislý na hercích. Dabéři zde odvedli poctivou a skvělou práci. Byla to, hlavně pro dabéry hlavních rolí: Amy, Teddy, Boba a Gabea a výrazných vedlejších rolí ukrutná robota. Ohromná práce!

Nejvíc se zapotila asi Vlasta Žehrová - její role Amy byla, vzhledem k výrazovým prostředkům a herecké kvalitě originálu velmi náročná. Vlasta vcházela do studia a hned rovnou zouvala boty, aby se jí pohodlně stálo a aby mohla být dobře opřená o chodidla – když chcete dobře vyhovět originálu, je třeba občas alespoň trochu zapojit i tělo dabéra – hlas vydává zprávu i o svalovém napětí těla - věděla, že bude po skončení frekvence propocená a docela utahaná. Amy v originále střídá rytmus, je občas až trochu „šílená“, „ulítlá" – i jen technicky je to pro dabéra těžký part. Chtěla jsem, aby Vlasta hrála Amy, protože je jí podobná – i svým smyslem pro humor - věděla jsem, že má všechny předpoklady pro to, aby roli vnitřně uchopila a ztotožnila se s ní dokonale.

Klárka Jandová měla hlavně velké množství textu a musela prokázat, že má velkou výdrž - což má. Martin Zahálka se k Bobovi hodil také typově a často se nám stalo, že jsme se upřimně odbourali nad situacemi ve hře a u vtípků, které na sebe herci evidentně měli občas kulišácky“nastražené (třeba změnu textu - nebo něco určitě nenazkoušeného udělali při ostrém jetí a při tom detailním rozboru, kdy na repliky koukáte několikrát, pochopíte tu situaci přesně: Občas se zkrátka při natáčení vzájemně lehce „vykolejovali“, tím si práci „opepřovali“, udržovali se v pozornosti a bavilo je to. Divák si nemá těchto detailů kdy všimnout, musel by si každou situaci vracet a být hodně pozorný – je to něco podobného jako oblíbené záběry z Pána prstenů, kdy na obzoru za Gandalfem projede v dálce auto a tak… J Ze seriálu díky tomu vnímáte celkovou pozitivní atmosféru, k terá panovala při natáčení – je jasné, že určitě zažívali na place srandu a bylo jim spolu dobře.

Vojta Hájek daboval PJe s velkým nadšení. Ivy - Nikoly Votočkové byla krásně ironická, paní Dabneyová Dády Bartákové skvěle „tvrdá“ a nad věcí. Krásně si různé roličky vychutnávali Jirka Hormada, Pavel Tesař, Honza Vondráček, Radka Stupková a jiní, velmi dobří herci. Já jsem se většinou extra-nejvíc těšila na Jirku Kohlera, který dělal Gabea s ohromným smyslem pro puberťáckou, ale jemnou srandu. Při natáčení třetí řady - jak pokročil čas, Jirka přemutoval = změnil chlapecký hlas na mužský a přišel do studia s tím, že už to asi nepůjde. Ga be se ale také změnil velmi podobně a vymysleli jsme navíc pro Jirku takový tríček, jak jeho, nyní už hutný a „velký“hlas zase drobátko „přigabeovatět“ – říkali jsme tomu triku „veverka“ – šlo o to, kam Jirka nasměruje výdechový proud při mluvení ). Takže po celou třetí řadu řadu byl Jirka až neuvěřitelně trpělivý a soustředěný, protože nešlo jen o to, co kdy říká a jak hraje, ale musel k tomu navíc ještě hlídat hlas. Gabea jsem milovala možná i proto, že mám doma podobného „chlapečka“ a větu „Připravte se žasnout“ v podstatě běžně užíváme při jeho průšvizích, které jsou těm Gabeovým velmi podobné.

J Ráda na to natáčení vzpomínám. Vždycky, když jsem se doma ty hodiny a hodiny mořila s dialogy, těšila jsem se na setkání se svými výtečnými kolegy a na společnou práci jako na svátek. Některé dabingové herce pokládám totiž za herce zcela výjimečné – jsou pokorní a udělají , aniž by se šetřili, co jen je v jejich silách, aby po nich zůstala hezká práce – makají takřka do vysílení. - nejkrásnější je pro režiséra při natáčení tahle situace: Má v hlavě vlastní zvukovou představu toho, jak by věta mohla vypadat a herec „zahraje“ = přidá ze svého prožívání do role nějakou barvu, jemný valér - něco“navíc“, co režisér vlastně nečekal a vznikne dabingové „kouzlo“. Špatně se specifikuje, co to vlastně je, to co se stane – když se objeví nějaká specifická emoce v tom hereckém výkonu, ale „hne“ vám to s duší a vy se smějete, nebo je vám teskno - Toho si vážím. Klaním se dobrým hercům, kteří nedělají tuhle práci jen kvůli penězům a ve studiu, pokud mají podmínky, skutečně tvoří. To znamená, že „používají talent“. Já dokonce věřím tomu, že když děláte dlouho dabing jen pro peníze a chodíte ten text do studia jen bez zkoušení „odříkat na první jetí“, „rovně přečíst“ a jim to tam „stačí“ - tak ten velký dar, tu podivnou nespecifikovatelnou věc, ten talent – můžete ztratit - zabít v sobě tak, že už pak nevyleze, ani když vás zkoušet režisér nechá a máte podmínky dobré.

Štěstí seriálu „Hodně štěstí Charlie“ tkvělo v krásně a „chytře“ hrané předloze, ve šťastném obsazení mimořádných dabérů (i pokud jde o jejich lidské hodnoty), v extrémně dobře „vyloženém“ překladu – ono je totiž něco jiného text pro úpravce jen přeložit, nebo vyložit! (Eva Wa tson-Jones), pak v upraveném textu a v dobrých podmínkách k natáčení (zkoušení a čas k práci (Virtual). - Čtvrtou řadu jsem, bohužel, nemohla dodělat, protože dabingem bylo pověřeno SDI (vyhrálo prý tendr zadavatele – zřejmě dalo „levnější“ nabídku než Virtual – nevím. - Paní, která mi volala, že bych měla tuto řadu dodělat v SDI, mi nabídla za každý díl o třetinu menší honorář než ve Virtualu, a to už - vzhledem k tomu, kolik času trávím nad úpravou, aby byla vhodná pro můj způsob natáčení - pro mě nebylo únosné. Když jsem to propočítávala, vyšlo mi, že bych měla pak zhruba 57- 60 korun na hodinu tvrdé profi-originální práce. Dí ;l má cca 25 minut, minutu tohoto typu dialogu vymýšlím minimálně hodinu a točili jsme pět dílů čtyři až pět dní. Proto jsem nemohla - za změněných podmínek pokud šlo o čas na přípravu a finance - seriál dodělat. Od doby, kdy jsem odmítla slevit z kvality své práce a své (již tak dost nízké) ceny, jsem ve studiu SDI nebyla – tedy vlastně nikdy."

2. Jak dlouhá je cesta stát se dabérem?Je podmínka být herec, nebo pokud to má ten dotyčný v krvi může se jim stát i bez toho ? Děkuji moc za odpověd a Mějte krásný zbytek večera

Podstata mýtu o tom, že dabing můžete dělat bez hereckého školení, souvisí s tím, že v dabingu je (logicky) nouze a malé děti – „malinké“ nejmladší hlásky. Děti se k dabingu dostávají různou cestou, ty schopné a talentované se ho naučí a jak rostou, dabují pak dál. Z některých vyrostli díky jejich talentu a vnitřní jiskře geniální dabéři – Jirka Prager například. Možné to tedy je. Ovšem v dabingu, tak jak se dělá teď- rychle bez zkoušení nemají běžně příležitosti k systematické kultivaci hereckého talentu - takže jim hrozí, že se tzv.:„zkazí“, Stanou se z nich pak jen čtecí automaty“ s jednostejnou intonací oznamovacích vět a nelogicky intonovaných otázek – nenaučí se „myslet pod textem“ a „jednat textem“. Je to veliká škoda. Jistě jsou mezi nimi nadějní herci a potenciálem, ale nedá se to většinou z jejich výkonů poznat. Vypadá to, že dělají dabing asi jen pro peníze – bez větších hereckých ambicí. Nelze jim to vyčítat, protože jsou „výrobkem podmínek své doby“:

Přijde-li do studia malý dabérský talent, všichni jásají a zároveň říkají: „Ó je, jenom aby se nezkazil! Teď udělá pěkně roli, ukáže se, že je dobrý, a pak hned začne lítat ze st udia do studia, protože dětí je málo a jdou „na dračku“, a tu svou vzácnou emoční citlivost takhle ztratí - až ho budou třískat rovnou na červenou hlava nehlava…“ Současní mladí dabéři, kteří začali jako děti a nemají vystudované herecké školy, jsou v těžké situaci – právem se bojí, že je teď (ve věku kolem dvacítky) nahradí studenti a absolventi – herci, vychovaní primárně k práci s emocemi a k tvorbě. Není asi náhoda, že tito mladí dabéři se nijak nepřipojili k současné snaze herců o návrat kvality dabingu – je pro ně jistě nepředstavitelné snažit se udělat něco pro kvalitu této profese, když jim vlastně tu pravou krásu hraní v dabingu nikdo neukázal a nevedl je k ní.

Jinak si myslím, že kvalitní dabing má smysl dělat s herci profesionály – jsou to lidé, speciálně školení v jevištní řeči a v herectví. Je i mnoho amatérů, kteří se o dabing pokoušejí. Jejich parketa jsou parafráze a karikatury – „Pána pařmenů“ a jiné podobné dabingové„legrace“mám ráda – jsou tam skvělé nápady, ale je poznat, že to namlouvají neherci. Chápu, že lidé si rádi dabing zkouší a že je pro ně vzrušivá představa, že by jejich hlas zněl třeba v kině…Když řeknu: „Já bych si někdy ráda apoň trochu zaoperovala doopravdy na operačním sále jako ortoped“, jistě vnímáte, jak je tat o moje představa mimo reálné možnosti …I když bych se tu operaci udělat třeba na nějakém kurzu mohla krok po kroku naučit… 

Ale jestli máte herectví, jak píšete, v krvi a chcete doopravdy hrát a je to pro vás ta nejdůležitější věc na světě, tak to dělat budete a tu cestu k tomu najdete! Nejdřív je třeba určitě hrát divadlo, dabing jen čerpá z řemeslných dovedností možností, jichž se učíte užívat při zkoušení divadelních rolí ;.


3 Jak byste popsala vy rozdíly mezi dabováním v osmdesátých (devadesátých atd.) letech a dnes?

1) U větších rolí jsme dostávali před natáčením domů kazetu s filmem a scénář, abychom pochopili kontext, vývoj postavy a podívali se na obtížnější smyčky.- Když jsme se Sašou Rašilovem točili s Olgou Wallo „Romea a Julii“, uměli jsme texty nazpaměť vlastně jako divadelní roli, abychom mohli pracovat na výrazu. – S podobnou přípravou jsem se nyní už nikdy nesetkala.

2) Režisér vám podal před natáčením ruku, chvilku s vámi pohovořil, aby s vámi navázal lidský kontakt a připravil si vás pro práci: řekl vám, co si o vaší roli myslí a jakou má představu o vašem výkonu, co potřebuje. Byl ve studiu vedle vás a jeho pokyny byly tedy nejen verbální, ale třeba i tělové, gestické, tedy pro herce živější a přesnější.… - Dnes vetšinou jen jako přicházející herec nahlédnete do zvukařské místnosti, kde sedí i režisér, zamáváte na sebe, pozdravíte se a takto„odděleni“pracujete.

3) Dříve byl text předem „rozsmyčkován“ = připraven k natáčení po částech. Smyčka trvala cca 20 vteřin. Herci se ukázala jedna smyčka v originále, on si „srovnal v hlavě“jaké slovo z textu patří do které „díry v puse“, podíval se na tělové jednání a mimiku postavy, pak se smyčka zkusila s hlasitým původním zvukem (aby se orientoval i režisér, zda je herec technicky „dobře“, pak bez zvuku – zde už režisér připomínkoval výraz = hraní a pak se teprve točilo. Herec tedy měl příležitost poznat dobře kontext jednání své postavy i jednotlivou repliku. Kódy nebyly podstatné, hrálo se podle obrazu. Dialogy se natáčely pokud mož no najednou se všemi postavami, herci, kteří spolu hráli, si tedy navzájem skutečně partnersky„povídali“.

Nyní se rozsvítí „červená“ a už se točí, maximálně vám na začátku postavu „ukážou“ tzn. – nechají chvíli jet nějaký kus filmu a vy se podíváte, jaký je postava herecký typ a jak mluví. Věty nasazujete okamžitě ve chvíli, kdy postava mluví, řídíte se kódy – nasazujete tedy ne podle herecké akce, ale podle čísla v kódu. I v taktovýchto podmínkách jsou dabéři schopni odvést herecky srozumitelý výkon – je to obdivuhodné – o skutečně „herecké“ práci na roli ale v takto vedeném dabingu mluvit nelze. Režisér, který vede natáčení tímto způsobem vlastně většinou jen „hlídá kódy“= říká zvukaři, kdy podle kódu začne herec mluvit a práci s herci jen přihlíží – fakticky se tedy o režii dabingu nejedná, těmto režisérům se říká „hlídači synchronu“, stihnou v té rychlosti maximálně „ohlídat“, zda věta začíná a končí „v puse originálu“, jak má. Občas opraví intonaci tak, aby si postavy, které se nikdy při natáčení nepotkávají, přestože spolu vedou dialog, logicky intonovaně odpovídaly na otázky, nebo otázky kladly. V práci režisérů vidím největší rozdíl – režisér je, podle mě, ten, kdo rozhoduje, nakolik ustoupí ve svých nárocích tlaku studií na čas a jak se vlastně bude točit.

4) Dříve bylo jasně stanoveno, že se pracovalo na „normostrany“. Normostrana textu měla 30 řádků, každý řádek měl 30 písmen. Překladatel dostával za normostranu svého výsledného text cca 120 korun, úpravce dialogů 130 korun. Úpravy i překlady dělali jen ti ve svém oboru kvalifikovaní a nejlepší. Měli na to mnohem více času, upravovalo se třeba se čtvrtročním předstihem před natáčením. – Nyní se platí tato práce podle mě zcela neprůhledných pravidel, obvykle zřejmě podle minutáže filmu, bez ohledu na to, jak „hustý“ je v něm dialog. Protože honoráře za tuto práci poklesly velmi tvrdě krutě dolů pod únosnou míru, jsou překl adatelé nucení, aby místo překladů vlastně už upravovali text postavám na délku. Protože ale překladatelé s úpravami nemají zkušenost, stane se snadno, že v dobré snaze vyhovet a „už upravit“, vlastně překroutí smysl mluveného – při dabingu není totiž rozhodující přesný významový překlad, je to zvláštní forma překladu, kde hraje významnou roli řeč těla a mimika, které se všechno osatní musí přizpůsobit. Myšlenky se musí zasadit ve větných frázích mezi jasně daná místa výdechů a nádechů. Úprava je další velmi slabé místo současného běžného dabingu.

V tomto srovnávání nejsem schopná postihnout technický vývoj nahrávacích zařízení, který, pochopitelně hraje velkou roli v proměně dabingu, pokud jde o technické možnosti. Podstata herecké práce je ale pořád stejná – urychlit ji, jakýmkoli technickým zařízením - nelze. Jistě jsem na mnoho dalších možností srovnání rezignovala – to by chtělo podrobnější rozbor, popisuji tu spíš dřívější standardní tvorbu v ČT a nynější standardní tvorbu děl podobného žánru v běžných soukromých studiích. Pominula jsem tedy tvorbu „lepších“dabingů filmů pro kina i zcela absurdní součas nou praxi malých, takřka„garážových“ studií.


4. Dobrý den, chci Vás jen pozdravit a přiznat se, že jste mi nejvíc utkvěla v paměti jako Manuela (Isabela) . Moje první a poslední telenovela . I když přeci jen jedna otázka, týká se i Vás nynější přeobsazování v dabingu ?? Děkuji.

Nynějsí přeobsazování se mě tklo zřejmě jen v případě Jessie v Pokémonech na Barrandově. Potom, co jsem odmítla pracovat na „Hodně štěstí Charlie“ jako režisérka (za pro mě nepřijatelných podmínek) v SDI, jsem v podstatě přestala být obsazovaná jako dabérka i v jiných studiích – jestli to spolu nějak souviselo, anebo je to jen náhoda, nevím. Takže pro mě mé dabigové „odmlčení“ nastalo už dříve. Upravuju a režíruju pro studio Virtual. Teď jsme dodělali ve Virtualu nový film (do kin) pro menší děti „Dům kouzel“.

„Manuela“ byla první telenovela, která sem po revoluci přišla. Protože všechno ohromně spěchalo, nezbyl asi žádný čas na úpravy dialogů. Přišli jsme poprvé do studia a ve scénáři bylo napsáno: „Bernarda nadává“, ale monolog tam něbyl napsaný žádný. A Bernarda tam měla dobrých pět hutných odstavců dynamického textu a takto to bylo u jiných postav také. Ty jsme si vymýšleli, my sami! herci! za pochodu. Proto to zpočátku vypadalo tak, jak to vypadalo. Pokud jde o dabing, ta kvalita byla děsivá – scénáře se postupně vylepšovaly – dobrých tvůrců dialogů bylo v té době málo na tak velký trh, který se tu otvíral – proto jsou dabingy z té doby někdy až pitomé. J Pak Manuelu, o mnoho líp znovu celou - už s normálním scénářem namluvili znovu. Mně zahájila Manuela, paradoxně díky těm děsivým textům novou profesní éru v životě: Matku Manuely dabovala paní Jarka Adamová, která si všimla, že při tom stresu a běsu ve studiu jsem schopná z fleku dát dohromady dobře postavené a smysluplné věty a řekla o tom „největší“ z českých dabingových režisérů té doby Olze Wallo. Tahle zmínka paní Adamové byl možná jeden z důvodů, proč se Olga rozhodla, že se u ní sm&iacut e;m učit, jak se dělá dabing. Paní Adamová byla neúprosná a dokázala být velmi tvrdá, když šlo o hereckou práci… Při tom dabingu nepřipraveném a odbytém tenkrát vzteky opravdu skoro plivala síru…



5. Jak se vám dabovala Buclatá dáma v Harrym Potterovi?

To bylo jen pár vět. Pan Sitár vedl herce dobře, s citem pro jazyk i výraz, se zkoušením a pečlivě. Byl to film do kin se zahraniční supervizí – tedy záruka tehdy standardně honorované dobré práce všech složek.

6. Jaký byl rozdíl v tom, když jste dabovala Gedžitku z Rychlé Roty poprvé a potom pro novou verzi dabingu? Jak na vás působily překlady a úpravy a také zmeněné hlasy Chipa a Dalea? Byl už v té době citelný tlak? Jak vzpomínáte na společné dabování s Oldřichem Kaiserem?

Nejvíc u té druhé verze bych oplakávala tu původní znělku, Vilém Čok i ten text…hmmmm! Ta původní znělka byl skoro dětský punk! První verze byla současně prvním pořadem v Čechách po revoluci, na který se castovaly hlasy před americkým supervizorem. Režíroval pan Hnilica, starý pan režisér, vždy s doutníkem v puse.Text byl velmi dobře upraven – klasická práce podle tehdejších poctivých pracovních „norem“ v ČT, se zkoušením, s opravováním výrazu atd..

Chip a Dále byly vytáčeni zvlášť, dabovali se na speciální „zpomalenou“ stopu, která se pak zrychlovala, aby ty jejich hlásky byly zkreslené, jak jsou v orig. Takže s panem Kaiserem, ani s Janou Páleníčkovou jsem se ve studiu nepotkávala, ale s mým milovaným Jirkou Bruderem (Montym) jsme trávili hodně času bok po boku v dabingové „kukani“. Obrovský člověk, spolehlivý, fajnový. Jeden z té „staré gardy“fantastických dabérů- herců až do morku kostí. My jsme se spolu setkali už dřív, dělali jsme s paní režisérkou Beránkovou na „panu Foggovi“ v „Cestě kolem světa za 80 dní" a pak jsme se zase rádi potkali po letech u Olgy Wallo na „Komisaři Moulinovi“ – pořád se mi po něm stejská. Hodně pro mě znamená. Stejně jako Sláveček Sejk, Staníček Fišer, Miloš Hlavica, Boris Rosner, Micha Pavlata.. – s těmihle pány i jen sedět v šatně byla vždycky krása! - V té době nikdo ani nevěděl, co to „citelný tlak“v dabingu může být!:-)

Škoda, že jsme pak předabovávali, prý kvůli technické nedokonalosti záznamu – mezi herci se šuškalo, že to je prý kvůli tomu, aby se mohlo po novém nadabování zacházet s autorskými právy jinak, než podle původních smluv - že prý než vykupovat od nás práva bylo výhodnější to udělat znovu – to se ale jen říkalo, takže skutečný důvod, proč se to předabovávalo, neznám. Rozhodně považuji, i vzhledem ke způsobu natáčení, původní dabing za lepší.

A jaké je to dabovat Minnie Mouse v porovnání s Gedžitkou? Děkuji!

To jsou krásné otázky! To je ohromné, že vás tohle napadá! JE to totiž pro mě opravdu JINÉ! Minnie je, hlavně teď v Klubíku, charakterem přizpůsobena hodně malinkým divákům, takže je náturou „jemňounká“ a „chichichi“ a „mašličky“…Hlásek má posazený o hodně výš než Gadget, takže ze studia, když jsem tam delší dobu odcházím drobátko ochraptělá, ale za dvě hodinky se to zase spraví. Mickeyho Mouse jsem měla ráda už v sedmi letech – tenkrát se to u nás vůbec nesmělo ani promítat, ani propagovat. Pamatuji se, jak v nějakém časopisu vyšel nějaký článek o tom, jak jsou Disneyho filmy pro socialis tické děti nevhodné a jak jsou panenky Barbie vyloženě škodlivé pro dětskou fantazii. Jenže já jsem milovala Mickeyho a toužila po vlastní panence Barbie, tak jsem jim psala do té redakce nějaký rozhořčený dopis. Mickeyho obrázek, který tam pod tím článkem byl, jsem si vystřihla a nosila ho všude s sebou. Byl to jediný jeho obrázek, který jsem kde mohla najít. Takže je to taková moje „srdeční záležitost“už od mala. J Jsem šťastná, že se podařilo hercům domluvit mezi sebou, nepřistupovat na nižší cenu za rychlejší práci a udržet tím dabing Mickey-věcí ve Virtualu. Se Zdeňkem Štěpánem se pracuje velmi dobře, zkouší je, je také odchovancem „staré dobré režisérské školy“a „neslevuje“!.

Gadget mě bavila, protože to byly vlastně docela složitě konstruované detektivky. Jinak jsem velký fanoušek Disney animáčů, sbírám je a mám je ráda! Dabovala jsem také, v dnes již neexistujícím studiu Golem, Olive Oilovou (ze špatně upravených textů a rovnou„na červenou“ v Pepkovi námořníkovi a tam jsem často „řvala smíchy“ – hlavně u těch opravdu starých grotesek, třeba z období 2.světové války – jak jsou ty gagy „natajmované“, jak sedí hudba k akci.! – originál je krása! Animované filmy pro mě mají velké kouzlo – je to celá obrovská kapitola kinematografie. Chtěla jsem původně dělat a animovat loutky pro film, takže já jsem „člověk pro animáče nadšenej“! „Ulítávám“na Burtonovi - a současné dokonalé 3D efekty mě také napňují posvátnou úctou k jejich tvůrcům. Jsou to zázraky! A zaslouží si dobrý český dabing.

 

Další povídání o dabingu s Evou Spoustovou najdete v naší rubrice Dabing ve Studiu Virtual 2.

 

Jana Páleníčková (Chip) - wikipedie

jana-palenickov_image_620x349.jpg

 

Dobrý den, proč jste byla přeobsazena v seriálu Ženatý se závazky?
Dobrý den, ze seriálu Ženatý se závazky jsem odešla sama z důvodu snížení honoráře. Ale jinak práce samotná byla moc fajn .

Četl jsem seznam herců kteří jsou v agentuře . Vaše jméno jsem tam nenašel Znamená to že v agentuře nejste? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, ano, v agentuře nejsem.

1.Jak se díváte na současnou situaci v dabingu?
Je smutné, co se teď děje... Co se kvality týká, nemyslím si, že je to katastrofa. Doba je rychlá, na vše je málo času, ale i teď se dá zkoušet, opravovat, pilovat. Dnešní dobu určitě nejde srovnávat dobou před r. 1989 s Českou televizí. Obojí jsou dvě rozdílné věci.
Nejsem zastáncem přeobsazování rolí v roztočených seriálech, tyto nabídky odmítám. Bylo by mi to blbý vůči kolegyním, za které bych to vzala. Peníze jsou potřeba, ale ne za každou cenu.

Jaký byl Váš vůbec první dabing?
Můj první dabing jsem dělala ve třech letech a byl o Hirošimě, ale jak se jmenoval uz nevím. Jen si pamatuju, ze jsem jednu smyčku dělala strašně mockrát, az jsem se rozbrečela a to pan režisér prave potřeboval .

Jak vzpomínáte na dabing Chipa z Rychlé Roty? Nepamatujete si nějakou zajímavou příhodu z dabování? Setkala jste se při něm i s Dalem- Oldřichem Kaiserem? Co říkáte na nový dabing tohoto seriálu a nové hlasy?
Dobrý den, byla to super práce! V té době úplně nová technologie- zrychlování hlasů. Příběhů bylo dost, nelze vypichnout jeden . Vždycky jsem byla s panem Kaiserem a někdy i s dalšíma kolegama. Nový dabing jsem slyšela jen jednou a vydržela jsem jen chvíli, není to ono. Bohužel stejnou splácaninou zkazili i Včelku Máju, to se nedá taky poslouchat! A hlavně: v původním znění obou deriálů jsou i herci, kteří už nejsou mezi námi a to byli herci s velkým H.

Jak vzpomínáte na roli Dany z Kroku za Krokem?
Dana byla dokonalá!!! Ten seriál jsem milovala a miluju. První sitkom, kde byl slyšet potlesk a smích diváků.
A s Danou jsem si dokonce i jednu dobu psala .

Jak vzpomínáte na roli Kelly Bundové ze seriálu Ženatý se závazky - a proč jste ji od 3. série dál už nedabovala?
Ženatý se závazky byl super seriál, Kelly- melounek se dělala skvěle. Proč jsem dál netočila je vysvětleno v první otázce.

Děkujeme!

 

 

„KDYŽ ČESKY – TAK HEZKY“- ANEB - ČESKÝ DABING NA ROZCESTÍ

Vyjádření herců k aktuální situaci v dabingu (k 20.9.2014)

My, herci, kteří jsme si jako pojistku ZACHOVÁNÍ PRAVIDEL SVÉ PROFESE zvolili agenturní zastupování, nejsme zájmovou skupinou, která vede „tahanice o honoráře“ - o to nejde! Jde nám o OBHÁJENÍ PODMÍNEK PRO NAŠI PRÁCI: PROTESTUJEME PROTI SITUACI, KDY JSME NUCENI PRACOVAT POD SVOU UMĚLECKOU ÚROVEŇ – pouze jako „rychlospíkři“ – tedy nepodávat skutečný herecký výkon!
Soudíme, že tím zabíjíme jedno důležité kulturní odvětví jako takové.
Dabing se v Čechách dělal na vysoké úrovni a těšíl se divácké oblibě. Nyní sílí hlasy, že je dabing zbytečný - potřebný jen pro hendikepované nebo pro ty, kteří nejsou schopni naučit se anglicky – to svědčí o jediném: Že dabing není dobrý. Lidé – normální cítící lidé, nikoli odborníci – na to reagují negativně
a mají pravdu: NESTOJÍ O ŠPATNÝ DABING.
Dabing je specifická forma překladu – PŘEKLADU EMOCE.

JE TO HERECKÉ VYJÁDŘENÍ EMOCE V ŽIVLU MATEŘSKÉ ŘEČI.
Umět vyjadřovat emoce v mateřštině je pro komunikaci ve společnosti důležitá - základní věc. Čeština je „malý“jazyk, který se zachoval a rozvinul v podstatě zázrakem. U jeho zrodu kdysi stáli také herci (národní obrození a Národní divadlo je zákonité spojení), protože herec svým výkonem nesděluje pouze suše informace, ale oslovuje publikum jiným - globálnějším, hlubším, sdělnějším způsobem: To je posláním herců. Činí tak v mateřské řeči. Podvědomé, přirozené rozumění řeči je tu základem intenzivního spojení s divákem – tohoto typu spojení není možné dosáhnout během rychlé, povrchní, pouze technické práce s textem. Herec se potřebuje s textem sžít, mít v něj důvěru, pochopit dějové a situační souvislosti – k tomu potřebuje zcela jiné podmínky, než v současné době při práci v dabingu má.
Není samozřejmé, že máme českou literaturu a české divadlo. Kultura malého národa je, v míře větší než u národů velkých, ovlivňována uměním překladu. Umět přejímat v živlu svého jazyka znamená tento jazyk činit aktivně životaschopným. V období bouřlivého nástupu vizuální kultury je klíčové MÍT DOBRÝ ČESKÝ DABING - to znamená kvalitně, celospolečensky, emocionálně sdílet nejen filmy, ale i jakýkoli jiný vizuální materiál – vždyť jím je přímo formován citový život obrovské části lidí!
Máme-li být kultivovaným, svébytným národem, měli by čeští herci mít možnost promlouvat v dabingu dobrými, kvalitními dialogy a pracovat
v podmínkách, vhodných pro skutečnou hereckou tvorbu – není to tedy nějaký herecký „luxus“ ani „libůstka“ – Je to národní zájem.
Kvalita dabingu nakonec stojí a padá s hercem. Smyslem všech ostatních profesí v dabingu je umožnit herci, aby mohl pracovat co nejlépe.

Vedeni a vázáni profesní povinností odvést maximální kvalitu svých hereckých výkonů, žádáme prostor pro svou práci. Vyzýváme režiséry, autory textů a všechny profesionály, kteří se na vytváření českého dabingu podílejí a berou svou práci vážně - aby nás v našem úsilí podpořili a pomohli nám měnit
k lepšímu i svá pravidla a podmínky, za jakých se v dabigu nyní pracuje.
Dabing je český kulturní statek v ohrožení.

JDE O ČEŠTINU, O KULTURU, O EMOČNÍ KULTIVACI NÁRODA!
Přelouč, 20.9.2014

Pro podporu všech dabérů v ČR

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zánik dabingu

(Jan Kliment, 29. 10. 2014 23:30)

To jako, všechny původní dabingy budou zrušeny?